Čína: Mých prvních 5 dní v Hangzhou

tam na druhé straně světa

Alexandra Ženatá

"Be born in Suzhou, live in Hangzhou, eat in Guangzhou, die in Liuzhou.” - čínské přísloví

Hangzhou jako ráj na Zemi

Desetimilionové město s dlouhou historií, památkami a spoustou univerzit, to je Hangzhou.
Kromě mrakodrapů prorážejících mraky jsou tu i parky, UNESCO památky v podobě pagod, zahrad, stromů. Skoro bych to tu i přirovnala k menšímu Nizozemí (kola everywhere) - spoustu lidí tu jezdí na kole, ať už svých nebo půjčených přes aplikaci. Teď prozkoumávám jednu menší část Hangzhou, Zheijiang.
To, co jsem zatím objevila, můžete najít v krátkém videu už zítra přímo tady.

“Hmm, a co třeba, kdybychom všude dali Qkódy, aby bylo všechno jednodušší?!”

A stalo se. V Hangzhou, určitě teda v Zhejiang, se platí ve velké většině přes AirPay. V restauraci je Qkód na placení, v obchodě je Qkód na placení, lístek do kina si koupíte přes AliPay, cash berou jen ve starších obchodech a supermarketech. Na Visa a MasterCard tady při placení zapomeňte (prý to ale vezmou, když si za tím stojíte, jenom to potom strhne pár korun), vybrat z bankomatu si ale můžete... s poplatkem za vybrání, je tady UnionPay.

AliPay



ťuk, ťuk, tady tvůj POKOJ

Vejdete na koleje. Ok, starší prostředí. Jdete chodbou. Ok, jde to. Vejdete do pokoje a...
Bojíte se na cokoli sáhnout.
I když si vyčistím pokoj, ještě druhej den umývám kliku, vypínače, šuplíky. Dezinfekcí ráno, odpoledne antibakteriálním mýdlem, večer si zhasínám loktem. Stejně v tom pokračuju i třetí a čtvrtý a i pátý den, protože ty všemožní roztočové a bakterie se množí jenom při pohledu na koberec, stěny, záclonu a neidentifikovaně špinavou židli, úplně všude po pokoji.

CHALLENGE ACCEPTED.

Ještě vyperu tu záclonu, moc nevím, co s kobercem a je tady i lednička ......


Jsem nakonec stejně ráda, že můžu vypadnout, jít do školy nebo ven s novými přáteli.
První den jsem byla moc ráda za Rossovu pomoc. Trochu jsme pokoj uklidili a večer jsem já, on, Niki a Rossův kamarád pokoj uklidili víc, další den to bylo na mě.
Naštěstí to nejhorší jsem už měla za sebou. Byl tu přede mnou nějaký snědý hoch, který tu nechal kromě své debetní karty platné až do roku 2027, i školní papíry, záclony vypadající od h***n, dvou párů bot, poházeným oblečením na balkonu, 4 cm prachu a špíny, ….a další dirty mess, a ještě teď si pokládám otázky, od čeho všeho může být zažloutlá matrace, na které teď sedím.

ŠKOLA

Ve škole je to skvělé.
Když umí učitel alespoň trošku anglicky, tak se snaží. Od “One, two, three..” po “You’re doing it well!”, což je skvělý, stejně tak i studenti.
Oskenujete si Qkódy na WeChatu a píšete si, protože WeChat má překladač CN-ENG. A nakonec mám i víc přátel.


Líbí se mi systém učení (mám teda jenom sport, v teorii v čínštině by to bylo trochu víc náročné). Rozvrh mají rozdělený na dopolední (1-5), odpolední (6-9) a večerní (10-12). Jedna školní hodina tu trvá hodinu a půl, z toho víc než tak polovinu času dělají warm-up, který je na začátku easy, ke konci dělají salta (95% je jich fakt dost ohebných!! I want it too!).
Další část hodiny se už víc týká samotného předmětu. Měla jsem to tak v kung-fu (btw. u nich je to spíš druh tai chi). A taky v Chinese fighting. Tam je opravdu skvělá učitelka. Při dělání provazu ve warm-upu učitelka přijde ke každému z nás a pomáhá nám dosednout níž. Kluky při tom třeba štípe a dělá si celou dobu srandu, zatímco oni křičí, jak je to bolí a všichni se tomu smějeme.
Samotné hodiny jsou pro mě všechny báječný. To, co tak báječný není, je prostředí šaten a sprch ještě asi z roku 1970.
Ve své skříňce jsem našla snad dva roky staré zašlé, roztrhané plavky, když jsem si kontrolovala skříňku před odchodem. Zkrátka taková překvápka.


Aaah.. Please, clean the mirror and get rid of the hair in sinks.


MÁ ČÍNŠTINA

Očekávala jsem, že se tu domluvím víc. Nope. Z toho všeho nejvíc umím použít “Nǐ hǎo! Wǒ jiào Alex. Nǐ hǎo ma? Xièxie. Zàijiàn. Jiékè…” ("Dobrý den!/Ahoj! Jmenuju se Alex. Jak se máš? Děkuji. Nashledanou. Česká republika - to potřebuju, když se mě ptají, odkud jsem)., umím pár vět a rozeznám nějaké znaky. Věty, které umím, jsem zatím moc nepoužila (kromě “Hěn gāoxìng rènshi nǐ.” ("Moc mě těšilo."), ta je boží), protože mluvím spíš anglicky, nebo ruce-nohy-nohy-ruce, přikyvování a kroucení hlavou. Jsem tu pátý den a zatím se mnou pokaždé někdo byl, nebo jsem to zvládla. Dneska mě jedna usměvavá paní prodavačka nechtěla obsloužit do té doby, než jsem snědla ochutnávku chleba na párátku (prostě nejím bílý chleba), zatímco si mě fotila. Je tady dost srandy, žádná nuda.
Každopádně. Chystám se koupit si velký papír a sepsat si věty, které budu potřebovat nejvíc, nepočítám s tím, že budu pokaždé s někým a že se vykoupím ochutnávkama chleba.

Co je tu k nezaplacení

Od prvního dne, který mě nadchnul, protože mě Hangzhou přivítal sluncem, teplem v podobě 25°C a Rossem na letišti, pozitiva pořád převažují nad tou špinavou částí Číny.
Je tu výborné jídlo, luxusní sushi, a to i když Čína není Japonsko. Baví mě, když se na mě lidi dívají, protože jsem cizinec, alespoň se víc usmívám. Vážím si veškeré pomoci a snahy, nejvíc od Niki, Číňanky, která je tu poslední semestr a ujala se mě jako nováčka, zároveň cizince na HNU (Hangzhou Normal University) a Rosse - ti dva jsou mi tu nejblíž ze všech. Čína díky svému bezpečnostnímu systému má dost kamer na to, aby jste se zde cítili v bezpečí…ale taky sledovaní na každém kroku.




Oukej. Chci do Číny. Co si mám vzít?

Podle mě nejvíc potřebujete gumový rukavice (lepší být připravený), antibakteriální mýdlo, stažené ExpressVPN na mobilu i na notebooku, která mimochodem chrání i před útoky hackerů, když se připojítena veřejnou wifi. Kameru, dopředu staženou hudbu, kterou máte rádi, zálohované staré fotky z ČR (u všech mi to hodilo error and don’t know whyyy, možná je to změnou SIMkarty). A úplně nejlepší je mít čínské přátele.

Smile and whole world will do the same on you.
Alex