Čína: Žluté hory

Můj první trip někam dál než do Shanghaie!

Alexandra Ženatá

Hory, příroda, modrá obloha, s ní určitě i čerstvý vzduch.
Hluboký nádech, hluboký výdech.... a jdu pokračovat v tom nekonečném vycházení schodů na Lotus Peak.



Na tomhle výletě jsem byla společně s Markét, která tu studuje čínštinu a její kamarádkou Nóri z Maďarska.
Výlet do Žlutých hor byl dlouhodobý plán - naší podmínkou bylo dobré počasí, a konečně přes to všechno odkládání se výlet uskutečnil.



Trasa




Na začátek musím říct, že jsme od pana Hui dostaly jinou mapu, než jsem potom našla na internetu. Spoutu názvů se liší, i když jsou si podobných, Nine Dragon Waterfall jsem na netu nenašla, tak jsem si jej tam přimalovala.
Do Tangkou Town jsme přijely v pátek večer, abychom mohly v sobotu hned ráno vyrazit do hor.

1. DEN
Přivstaly jsme si, abychom toho stihly co nejvíc a vyplatilo se. Celé ráno a dopoledne jsme měly sluníčko, nádherné počasí.
Z Tourism Centre jsme jely autobusem k zástávce s lanovkou (Yungu Stop), tou jsme pokračovaly dál. Šly jsme kolem Behai Hotelu směrem na Monkey Gaping at the Sea, kde by byl bez mlhy fantastický výhled. Dál Xihai Hotel, Red Cloud Peak, Meteorological Observatory, a nakonec Three-Islands at Penglai (v mapce pana Hui je to Jade Screen Station), odtamtud jsem jela lanovkou zpátky dolů. Holky zůstaly ubytované v horách, aby ráno viděly východ slunce.

První den bylo našim cílem vyjít Lotus Peak, který jsme kvůli počasí odložily na další den. Odpoledne se spustil déšť, a potom pršelo až do večera.

Doporučuju: 2x pláštěnku (protože nikdy nevíš, kdy se ti ta první roztrhne), pláštěnku i na boty, na foťák a na batoh.




Můj příběh (verze pro ty, kteří rádi čtou):
Ráno jsme si přivstaly a radovaly jsme se, jak dneska máme boží den, jaký máme štěstí na počasí... haha. Mraky a déšť na vás! Odpoledne nás hory nenechaly suchými a náádherně jsme zmokly. Ten pocit, jak jenom z dálky slyšíte ženoucí se déšť. Stačíte si říct "oukej" a..sjte mokří. A pořád prší a prší a vy to ještě máte daleko, ale pořád se v duchu povzbuzujete a zpíváte si motivační písničky v hlavě. No a navlhl mi foťák (asi si nezpíval dost motivačně), i když jsem ho měla schovaný. Hell. Další dny jsem fotila mobilem a druhým foťákem - foťákem, který neumí fotit, jsem natáčela. Zrovna když bylo úplně nejvíc TOP počasí.
Hlavně nejvtipnější byla fronta na schodech. Všichni jsme mokli, ještě k tomu všemu fičelo a na schodech nahoru se stálo jako ve frontě na nový iPhone.
Ale i tak jsme si to užily. Ještě před lijákem jsme viděly opice, lidi, kteří lezou na kameny, kde je cedule "Don't climb.", vyfotily pár Číňanů a pár Číňanů si nás "nenápadně" vyfotilo a viděly jsme taky spoustu spoustu mlhy.



2. DEN
Východ slunce jsem neviděla, holky bohužel také ne, protože byla mlha. Co jsem ale viděla, bylo tohle, když jsem vyjela nahoru lanovkou.

A vzhůru na ten nejvyšší vrchol, co tady je!
Protože to byl druhý den, šlo se mi hezky, další den to bylo horší.
Schody jsou tu tak prudké, že fakt lezete po čtyřech, někteří Číňani měli i bílé rukavičky.
Můj tip: Vyrazte co nejdříve, přivstaňte si. Užívejte si cestu tam, co nejvíc foťte... protože až vylezete nahoru, je možné, že tam bude docela dost mlhy.




Nazpátek se můžete buď to vrátit zpátky k lanovce, nebo jít pěšky dolů na autobusovou zastávku, nebo až k hotelu.

králíček v horách


Můj příběh druhého dne:
Vstávat brzy, zacvičit si, nasnídat se výborných míchaných vajíček s rajčaty od pana Hui, nechat se zavést k autobusu a jet hned nahoru!
Protože dneska jdeme NA VRCHOOL, WOHOO.
Po včerejších 12 kilometrech, dneska 14 a šlo se mi líp, opravdu dobře, i když to bylo skoro pořád jenom nahoru a na vrchol lezete po čtyřech.
(to až třetí den mi umíraly nohy a pauzovala jsem docela dost často).
Z dneška bych vypíchla hlavně, jak moc se vyplatí si přivstat - východ slunce a málo turistů - k nezaplacení.
Jako další - pokud si chcete vzít drona a máte ho zaregistrovaného a myslíte si
"Olalá, tak tady můžu, jsem v zóně, kde můžu, mám registraci a Q-kód, ha, můžu!"
Nemůžete.
Půlhodiny, hodinu (? už nevím) budete řešit s poldou, že nemůžete (nechcete se přece vzdát, no ne?! ).
Zeptá se šéfa, bude čekat na odpověď. Připravte si šťastnou pózu se svým dronem, protože si vás i vyfotí a pošle na ústřednu.
Proč, když mám Q-kód a na stránkách o ničem takovém, že mám mít nějaký papírový dokument, nepsali?!
Možná chce jenom upoutat pozornost?
Naštěstí mi potom pomohl mladý čínský pár a od pana hlídače jsem dostala název kanceláře ve středisku, kam si musím pro povolení jít.
Aha, nevadí, v jiných horách si napřed zajdu do střediska pro droní dokument.

Cestou dolů mi nejprve dělal společnost starší Číňan (ve dvou se to lépe jde), a potom se k nám připojil Maďar se svým kamarádem Číňanem (kteří byli na obchodní cestě a tohle byl takový oddych). Skvěle jsme si popovídali, smáli jsme se, obdivovali přírodu... a potom mě pozvali na oběd. Původně jsem si myslela, že mají oběd třeba v krabičce nebo tak.. a ne, že bydlí v nádherném hotelu s moderním čínským stylem a menším vodopádem. 😂
U obědu jsem se snažila rozvinout nějaké víc deep téma (taky ne každý vás takhle pozve, haha). Dan (Maďar) je věřící a věří v konání dobra druhým lidem. Proto

3. DEN
Poslední den jsem strávila sama. Protože bylo pondělí, bylo tam opravdu minimum lidí, navíc svítilo slunce, zpívali ptáci. Pan Hui mě v 7:30 am zavezl ke vstupu k vodopádům, potom jsem celou cestu šla jenom nahoru do schodů, sem tam i dolů, celkově pořád nahoru a nahoru do schodů až k autobusové zastávce, kdy jsem jela zpátky dolů, abych stihla autobus zpátky do Hangzhou.




money, money, money

- cesta tam i zpět: 100 RMB + 110 RMB, Hangzhou <-> Žluté hory (Tangkou Town)
- ubytování: 81 RMB/ noc, Hui Lai Hotel, 96 RMB/ noc, Wangfeng Hotel

Dvě noci jsem byla v hotelu pana Hui a jednu noc blíž k horám (ale daleko ke vstupní bráně). Pana Hui doporučuju! Domluvíte se s ním anglicky a je jako Chuck Norris. U autobusu vystoupí z davu turistů a odchytne si vás, pokaždé vás někam zaveze, vyzvedne, pomůže vám naplánovat trasu. Ve volném čase hraje karty a když mu pošlete víc peněz přes Alipay - protože si to za tu péči zaslouží - peníze vám vrátí v cashi. To, co mu chybí, je úsměv. Ten ale má, když mu řeknete, že má skvělé recenze a je moc hodný.

- vstup: 115 RMB (student) na dva dny (otevírací doba: 6:30-17:00 - jedou poslední lanovky a autobusy), 45 RMB (student): Nine Dragon Waterfall
- lanovka: 90 RMB
- autobus v areálu: 19 RMB
- stravování: snídaně v hotelu pana Hui kolem 20 RMB, sdílená večeře nás vyšla na 16 RMB každou

Hodně jídla jsem si vzala z Hangzhou, proto jsem si tady kupovala převážně jen vodu (4-5 RMB za 1,5l ). Ale je tu hodně menších marketů, obchůdků s ovocem.
Na suvenýry (pohledy, magnetky..) ze Žlutých hor narazíte v areálu, mimo areál jsem jich moc nenašla.




A má odpověď na to, jak trefit sluníčko a málo lidí: Znáte Murphyho zákony, že ano.
Na víkend nám na předpovědi hlásili krásně... a první den jsme zmokli.
Nejhezčí den byl v pondělí a my měly v plánu opustit místo v neděli. Proto doporučuju flexibilitu a jezdit dny v týdnu a to ještě před prázdninami. Nakonec jsem v horách zůstala i v pondělí. V horách bylo skoro prázdno, jen sem tam kolem mě prošla skupinka třech nebo pěti lidí.

Pozn: Pokud tu budete chtít létat s dronem, zajděte si nejprve na Huang Shan Management Committee, potřebujete povolení areálu.

Alex